Jižní Ukrajina, leden 1943

 

Má nejdražší Cristino, nikdy jsem si nepřipadal tak daleko od vlasti, od domova, od slunce a od naděje. Bylo to utrpení v prvních dnech po převelení na ruskou frontu startovat do boje na letadlech s otevřenou kabinou, proti Africe je tady neskutečná zima. Teď ale mám zase své Folgore, se kterým je to o něco lepší. Přesto vyhlídky na budoucnost nejsou valné, morálka mužstva je den ode dne horší a dnes jsem jediný, jehož letadlo se povedlo v té slotě dostat do vzduchu. Tak tedy letím a hledám nepřítele…

 

Fabrizzio ubral plyn a klesal níž, k válkou zmučené zemi pokryté duchnou sněhu. Oko zkušeného stíhače záhy upoutal pohyb. Vzápětí rozeznal protivníka. O nějakých tři sta metrů níž, jen pár desítek metrů nad zemí, letěl malý dvouplošník. Fabrizzio ubral plyn a vysunul klapky, aby dokázal tak pomalé letadlo pár vteřin sledovat. Nebyl by problém je sestřelit, stačilo nabrat výšku a zaútočit se sluncem v zádech, tak jako před dvěma týdny, kdy dosáhl svého prvního vítězství na této frontě.

Na dohled od vlastního letiště sestřelil jiný dvouplošník stejného typu. Když přistál, jel se s mechaniky a ostatními piloty podívat na jeho vrak. Chtěl si vzít na památku kus plátna s rudou hvězdou. V troskách letadla ale našel dvě mrtvé dívky. Obě zabily střely z jeho kulometů. Netušil, že v této válce bojují na tak zoufalých strojích mladé ženy.

 

Milovaná Anastázie, dnešní den je nejčernějším v této válce, jelikož ti musím oznámit tu nejsmutnější zprávu. Zajali jsme nepřátelského pilota a ten mám bohužel potvrdil, že naše dcera Valerie, která byla už dva týdny nezvěstná, padla v boji. Jedinou útěchou nám může být, že se do poslední chvíle pokoušela splnit bojový úkol a její hrdinský čin zachránil mnoho našich statečných vojáků. Čest její památce.

Tvůj milující manžel Sergej Vasilijevič

 

Plný plyn a Folgore se zvedlo k jasné obloze. Někde dole pod ním zůstalo letadlo, sice nepřátelské, ale v jeho kokpitu možná seděly dvě jiné dívky. Fabrizzio byl muž, ne zbabělec, který zabíjí ženy.

Něco takového se mu nelíbilo už na samém začátku této války, nad sluncem rozpálenými horami Habeše, kde letouny Duceho syna Bruna Mussoliniho zabíjely bombami a jedovatým plynem domorodce vyzbrojené oštěpy.

Teprve když se na nebi objevili Britové na svých Gladiatorech, pocítil Fabrizzio určité uspokojení. Tak je to správné, stroj proti stroji, muž proti muži. Dostal jich osm, než pomalu začali chápat první zásadu stíhače – udeř a zmiz. Zbytečný boj téměř vždy znamenal zbytečnou smrt.

 

Drahá Olivie, nekonečný smutek mi sotva dovoluje napsat těchto pár řádků, v nichž je mou hořkou povinností oznámit ti tragickou zvěst. Dnes ráno padl v boji s přesilou nepřátelských stíhačů tvůj manžel Roger. Bojoval statečně do posledního dechu a díky jeho odvaze vyvázli životem jiní piloti, které by bezpochyby stihl stejný osud. Cítím velikou lítost nad jeho smrtí, ale zároveň jsem hrdý na to, že jsem ho mohl považovat za svého přítele, a bylo mi velkou ctí bojovat po jeho boku.

Tvůj milující otec Matthew

 

Mráz pronikal do kabiny stíhačky se stejnou urputností, s jakou hubil vojáky v zákopech. Fabrizzia se začal zmocňovat vztek. To se mechanici pokoušeli půlhodinu nahodit motor jeho stroje jen proto, aby se utkal s jedním neozbrojeným dvouplošníkem? Zakýval letadlem do stran a pak vystoupal výš, ale hledání protivníka bylo marné. Tak ještě výš, blíž k hřejivému slunci. Jeho zář dávala alespoň pocit tepla, i když zde ve skutečnosti byla ještě větší zima.

Daleko na obzoru zahlédl moře a pohled na ně vyplavil vzpomínky na nedávné boje v Tunisu. Tehdy se nad středomořským pobřežím poprvé utkal s Američany. Měli výkonné a těžce vyzbrojené Lightningy a zaskočili ho nečekaným útokem ze slunce. Tak tak se stačil vyhnout vražedné smršti ocele, ale i tehdy znovu pocítil ono zvláštní vzrušení pravého bojovníka. Tak je to přece správné, muž proti muži, Blesk proti Blesku.

Trojice Američanů po neúspěšném útoku zvedla své stroje k obloze, ale čtvrtý se rozhodl bojovat. Jmenoval se Joe a byl to jeho první bojový let. Od dětství otloukánek, kterému se všichni smáli, a jemuž teprve válka dala příležitost něco dokázat. Toho dne k tomu nastal vhodný okamžik. Jedna italská stíhačka přece nemůže být pro amerického letce na tak skvělém stroji soupeřem. Strhl letoun do ostré zatáčky a už se viděl, jak spolu s přáteli oslavuje první sestřel.

Joe se ale hluboce zmýlil.

Střely z Fabrizziových kulometů provrtaly jeho tělo dřív, než svého protivníka stačil znovu zahlédnout. Hned nato moře vystavělo jeho bláhovosti prchavý památník z vodní tříště.

 

Drahá Suzan, dnes jen s velkým sebezapřením beru do ruky pero, abych ti napsal pár dalších řádků. S velkou lítostí v srdci ti totiž musím oznámit, že dnes ráno při svém prvním bojovém letu padl tvůj milovaný Joe. Věř ale tomu, že zemřel jako skutečný hrdina, do posledního náboje bojoval proti přesile nepřátel a v tomto boji zachránil život veliteli letky. Jsem nesmírně hrdý na to, že tak skvělý pilot a kamarád bojoval v mé jednotce.

Tvůj milující strýc Edgar

 

Fabrizzio mrkl do zrcátka a na zlomek vteřiny ztuhl úlekem. Jak nebezpečné bylo oddat se vzpomínkám, nepřítel se vždy objevoval v netřežené okamžiky. Vzápětí však přišly ke slovu instinkty lovce – vyšlápnout směrovku a ostře zatočit. Nebylo mnoho dalších strojů, které by se jeho stíhačce vyrovnaly v obratnosti.

Nepřátelská munice zasvištěla prázdnotou a protivník, který nestačil zareagovat na nečekaný manévr, se prohnal kolem.

Teď plný plyn a stejně ostře zatočit na opačnou stranu. Silueta nepřátelského letadla vyplnila celý zaměřovač, ale Fabrizziovi na poslední chvíli ztuhl prst na spoušti.

To je německý Messerschmitt? Kdo v něm sedí? Ostřílené eso, které ho chce ztrestat za to, že nechal uletět bezbranný dvouplošník? Anebo jeden z těch mladých kadetů, kteří se před pár dny stavěli na jejich letišti cestou na frontu, a který nedokázal rozeznat italské Folgore od ruského Jaku? Ať tak, nebo tak, teď má šanci zmizet.

Ale Němec se nepochopitelně rozhodl bojovat dál a naklonil letoun do zatáčky, aby se znovu dostal za svého protivníka.

Tak to má být správné, kamarád proti kamarádovi?

Válka nikdy nedávala na výběr.

Krátká dávka roztříštila kryt kabiny Messerschmittu, nikým neřízené letadlo přepadlo po křídle a řítilo se vstříc promrzlé zemi, nasáklé krví jiných zbytečných hrdinů.

Fabrizzia zaplavil pocit naprostého zmaru.

 

Drahá Ingeborg, nedovedeš si představit, s jak těžkým srdcem se mi píšou tyto řádky, ve kterých ti musím oznámit nejsmutnější zprávu. Náš bráška Wili dnes při svém prvním bojovém letu padl. Bojoval statečně, neváhal se postavit přesile ruských stíhačů, dokonce svým hrdinstvím zachránil našeho velitele. Říše mu bude za tento statečný čin i neskonalou oběť navždycky vděčná.

Tvůj milující bratr Rudi

 

Fabrizzio zvedl hlavu k obloze a vysoko nad sebou uviděl siluety čtveřice Jaků. Rusové chvíli letěli souběžně s ním, ale pak ho jeden z nich zahlédl a všichni společně se vrhli do útoku. Fabrizzio na vteřinu zaváhal, ale potom ubral plyn, srovnal letadlo do vodorovného letu a přivřel oči před slunečním svitem.

 

Má nejdražší, milovaná Cristino, dnes je to naposled, co k tobě promlouvám, a věř mi, nikdy jsem nebyl osudu tak vděčný za to, že jsi jen vymyšlená. Voják si nemůže dovolit skutečnou lásku, na konci vždy zbude jen nekonečný žal. Mohl bych ještě bojovat, možná bych i zvítězil, ale už nechci. Nechci, aby někdo četl další dopis o dalším nesmyslném hrdinství a další zbytečné smrti. Celá tahle válka je jedna veliká marnost. Škoda, že jsem to pochopil až teď. Buď sbohem, drahá.

Tvůj milující Fabrizzio